Co ještě pro Ninu kuchtím :o)

V knize od Dr. Strnadelové "Radost ze zdravých dětí" jsem se mj. dozvěděla, kdy a co zhruba by se mělo přes den jíst. Musím říct, že mi to dost nevychází. Hlavně ty časy. Sice i ona říká, že je to značně individuální, protože v dnešní době máme často každý jinou pracovní dobu a rodina se málokdy ve všední den může sejít u společného stolu. Ale i tak bychom se měli snažit v rámci možností jíst pohromadě (samozřejmě), ale také se snažit posunout jednotlivá jídla na ty vhodné hodiny z hlediska zátěže jednotlivých orgánů. 

Tímto se omlouvám těm, kdo knížku mají doma a toto již znají, protože z ní samozřejmě čerpám.
Ale přijde mi to zajímavé a někdy i uplatnitelné i při "klasickém stravovacím modelu".

Tak např. SNÍDANĚ.
Je podle Strnadelové důležitá a měla by být taková, aby nastartovala trávění, posílila celý organismus, ale nezatížila nás a nevzala nám energii nutnou na celý den.

Říká: "Každý cyklický děj v přírodě začíná vodou a energií jdoucí nahoru, proto by i naše snídaně měla být vlhká a aktivizující. Proto naši předkové přirozeně snídali ráno polévku nebo kaši."

Ráno je vhodná řidší zeleninová polévka. Co se týče kaše, připravuje se z různých druhů obilovin (já si ji dělám večer, dám do peřin a ráno je pěkně teplá, ale ne horká - ráno to nestíhám, Nina by zbořila barák, kdyby měla čekat půl hodiny, než se kaše uvaří :o) Může se dělat na sladko (s oříšky, semínky, ovocem, polít sladem, ...) i na slano (s orestovanou cibulkou a třeba trochu nějaké zeleniny k tomu).

Tyto dva pokrmy je vhodné střídat. Já jsem se k polévce tedy ještě nedostala, zatím jen kašujeme. Ona je totiž samozřejmě nejlepší polévka čerstvá a to jaksi ráno nestíhám. I když dala by se možná připravit i večer - na to se chystám.

Také Strnadelová upozorňuje na to, že současný život je rychlý a člověk je často nucen dělat kompromisy, ale kompromisem by určitě na snídani nemělo být pečivo! Protože to jednak působí jako zátěž pro naše zažívání a jednak prostřednictvím energetické náročnosti nám odebírá energii a bere nám fyzickou i psychickou pohodu.

Nejvhodnější doba snídaně podle ní je 9. hodina ranní, což u nás tedy vůbec nefunguje. Nina snídá hned, jak se vzbudí, takže třeba v 5, 6 ráno.
Devět hodin je sice ideální doba pro snídani, pokud to prý vydržíme, nemusíme už pak ani svačit, ale pokud to z různých důvodů nejde a snídáme dříve, není to prý tak velká zátěž a můžeme být ve vztahu k našemu zdraví klidní :o)

Dále OBĚD.
Strnadelová o obědu říká:
"Podle charakteru našeho zažívání, jeho konstrukce a návaznosti na biorytmy by měl být oběd největším a nejbohatším jídlem dne. V ideálním případě by se měl skládat z polévky a dalšího, kompletního vyváženého jídla. Polévka může být hustší, může obsahovat kromě zeleniny i obiloviny, občas i luštěniny, může být zahuštěná škrobem nebo obsahovat nudle či jinou zavářku. Také tato polévka by měla být doplněna miso pastou nebo trochou kvalitní sójové omáčky. Je dobré, když obsahuje jak zeleninu kořenovou, tak kulatou i listovou."

Aby nám nic nechybělo, aby se mohl metabolismus správně zapojit, měli bychom spolnit několik základních pravidel (cituji):

• Hlavní jídlo musí obsahovat obilovinu a tepelně upravenou zeleninu a luštěninu. Má být doplněno malým množstvím zeleniny kvašené i syrové a semínky.
  Druhou možností kompletního jídla, která by však měla být používána podstatně méně často, je kombinace masa a tepelně upravené zeleniny, jídlo opět doplníně zeleninou kvašenou a syrovou.
• Je třeba mít v hlavním jídle zastoupeny všechny chutě a barvy.
• Je vhodné střídat konzistence jednotlivých složek od křupavé až po řidší omáčkovou formu.
• Dbáme na maximální pestrost druhů zeleniny, luštěnin a obilovin i způsobů jejich úpravy. Kvalita jídla a zastoupení jednotlivých složek by se měly měnit podle ročního období, našeho momentálního psychického i zdravotního stavu. V různorodé rodině toho docílíme různý poměrem jednotlivých složek pro jednotlivé členy rodiny.

Doba oběda by měla  být mezi 11. a 13. hodinou.
Doba mezi 14. a 15. hodinou prý není k jídlu vhodná v žádném případě, protože v této době je organismus v útlumu a vše, co přijme, zhoršuje jeho zdravotní stav. V této době prý vzniká i nejvíce úrazů a havárií.

Co se týče doby oběda, tady to Nině spíš nevychází, než vychází. Když to hodně dobře vyjde, jí kolem jedné. Výjimečně před půl jednou. Bohužel, velmi často právě mezi tou 2. a 3. Někdy i déle :o(
Nemůžu s tím nic dělat, nechápu, že může mít takové prostoje mezi jídly. Je fakt, že se vždy nají dost, někdy netuším, kam to do ní padá. Takže když si v 10 svačinu (někdy i dřív), tak by člověk řekl, že v obědvat v jednu je OK. Jenže u nás, bohužel, často není :o)
Trochu doufám, že se to upraví školkovým režimem!

Co se týče jeho složení, uvidíte sami na fotkách, že jednu složku jsem zatím vynechávala, a to byla polévka. Nějak se do nich nemůžu dostat. To je předsevzetí na podzim - začít s polévkami (a omáčkami) - ráno i v poledne, nebo aspoň jednou za den!
Občas mi i na tom obědovém talíři něco chybí - kvašená nebo živá zelenina, ale ve své podstatě myslím, že to vcelku ujde :o)

A konečně VEČEŘE.
Ta již nemusí být kompletní a není nutné, aby obsahovala všechny tři základní složky, jako je to u oběda.
Můžeme si dát jen dušenou zeleninu s obilím nebo luštěninový nákyp či tofu karbanátky, eventuálně obilnou palačinku s luštěninovou pomazánkou a podobně.

Co se týče ohřívání od oběda (úspora času), tady Strnadelová tvrdí, že to může dělat jen člověk, který netrpí žádnou závažnou nemocí, protože při ní  musíme šetřit každou energetickou rezervu. Vždycky ale platí, že ohřívat se může obilovina a luštěnina, zelenina se musí připravit a konzumovat vždy čerstvá.

Lze také přehodit oběd s večeří, pokud jsme v práci a nemáme možnost si ho připravit. Potom také doporučuje používat termosky, do kterých si jídlo naplníme. Hlavně pak to doporučuje těm, kdo přichází domů až po šesté hodině. Tak si můžou jídlo připravit i při pracovním vytížení.

To proto, že podle biorytmů by měla být večeře do 18. hodiny a pak bychom už neměli nic jíst. Můžeme prý pít trochu tekutin, ale pro pevné jídlo to již není vhodná doba. Večer již nemá šanci náš zažívací systém možnost trávit, a to, co sníme, v našich střevech zahnívá, vatvářejí se zde toxické látky, které zhoršují nejen kvalitu našich střev, ale zatěžují i ledviny.

Samozřejmě jsou výjimečné události jako různé oslavy, kdy se najíme večer a neznamená to pro nás žádnou újmu. Ale musí to být výjimečně a nesmí se to stát běžnou součástí denního rytmu. Tak jako jinde, podotýká Strnadelová, i zde je třeba říci, že není tak důležité, co uděláme někdy, ale je důležité, co děláme běžně, denodenně.

S večeří jsme na štíru. Jednak večeříme později než v šest. Nina kolem sedmé. Já jí přitom dávám totiž léky, a ty jí potřebuju v tomhle čase dát.
Já buď s ní, nebo někdy i později. A bohužel, i u telky si něco někdy dám. Sice teď už třeba jen nějakou zeleninu, nebo ovoce (to ovoce je asi dost špatně). Ale tak časem se snad i tohle vytříbí ... já jsem optimista :o)

Poslední zásady, které Strnadelová zdůrazňuje jsou všeobecně známe, ale pro mě těžké na dodržení:
Jíst v klidu a vsedě! a hodně kousat!

Zdroj: Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán: Radost ze zdravých dětí
................................................................................

A jak to vypadá u nás? Mám zase nějaké fotky. A slibuju, že už s nimi končím. Tenhle blog přece není žádný receptář, že?
Jen pokud se mi někdy podaří nějaký kulinářský kousek, tak se eventuelně pochlubím. Ale takové ty naše běžné "čvochy", s těmi už vás zatěžovat nebudu. Přísahám! :o)

Tady máme nakládanou, mléčně kvašenou zeleninu. Konkrétně jde o bílou ředkev daikon s cibulí. Moje vlastní výroba - tzv. pickles :o)
Přidávám ji k hlavnímu jídlu, ale i na chlebík s pomazánkou.

To oranžové je dýně hokkaidó, dále je na talíři asi kuskus (nebo bulgur?) s dušenou zeleninou a fazolovou pastou.
Jídlo vedle a dole je posypáno uzeným tempehem místo sýra. Mňam!
Dole Ninuščina ranní kaše.

Tady máme "napařený" chlebík. Nějak mi hodně vykynul. Byla jsem si pro kvásek v pekárně. Dali mi ho dokonce zadarmo a byl éňo ňúňo. Nedal se srovnat s mým ubožáčkem! A taky to hned jinak vykynulo :o)
Dole je pak těstovinový salát s luštěninou a tofunézou (místo majonézy). Byl super!

Áááá, zde jsem se pokoušela o sladké "pečivo", které se vaří. Je to makový jáhelník. Složení - jáhly, mák, 1 mrkev, rozinky, slad. Nalít do vysypané misky kokosem a nechta do rána zatuhnout. Byl dobrý. Sice trochu nezvyklý, ale šlo to. Akorát se mi ho udělalo hrozbě moc!

Druhý den jsem na něj ještě přpravila "přeliv" skoro čokoládový - udělaný z fazolek azuki a nesířených sušených meruňek (+ agar agar + slad). Taky byl zvláštní, ale dobrý. Nina si docela pošmákla. A pak povinně i celá rodina a kamarádky, aby to trochu zmizelo :o)

Nahoře vlevo mám já porci vepřové masa na nudličky s kapií a k tomu dušenou zeleninu a tak podobně. Ninda měla čočku už nevím s čím a zeleninu jako já, a taťka měl maso jako já s bramboráčky :o)

Dole pak rýže s čočkou a k tomu dýně a la bramborová kaše - ale tohleto teda, to bylo ovšem "žrádýlko"!!! To s prominutím, ale jinak to popsat nejde!

Zase Ninuščina kaše. Podívejte se, co je schopná sníst na snídani! Půl hrnce!
Dole asi hrách s mrkví a kroupy + klasický zbytek. Možná to nejsou ječné kroupy, ale špaldové kernoto (to jsou kroupy ze špaldy). Už nevím.
Vpravo dole rýže s dušenou zeleninou a tentokrát s kvašenou okurkou. Dělala moje mamka (klasická rychlokvaška, ale mléčně kvašená, žádný cukr, ani ocet).

Další chlebík. Tenhle lépe držel. Ale dobrý je vždycky. Dole pak pomazaný TOFU pomazánkou. Byla to mňamka.

Tady to je kuskus vařený rovnou v dušené zelenině - myslím, že hlavní složka tam byla cuketa.
Dole potom je kukuřičná kaše - drobet řidší, takže tam není moc vidět - s fazolemi azuki a dušenou, pařenou, kvašenou i živou zeleninou (stačí list salátu, nebo si udělat zeleninový salát :o)

Tady máme svačinku, vystydlá kaše s ovocem, politá obilnou smetanou, konkrétně ovesnou. Když Nina trochu protestuje, poliju jí to smetánkou, to jí zřejmě připomene jogurt a už dlabe :o)
Jinak já jsem místo kafe začala pít obilnou směs Caro a místo mléka si ji tam někdy také přidávám a je fakt dobrá.

Zde nahoře je asi špaldové kernoto, s fatolkami a tím zbytkem. Ale už ani nevím. Napařená zelenina je dýně a kedlubna.

No, a toto je můj první pokus o placky (palačinky), když jsem neměla už chleba. Jsou z pohankové mouky. A nebyly špatné. S pomazánkou vynikající. Hlavně se dobře dělaly. Rozkrojila jsem je na čtvrtiny a vždy dvě k sobě slepila a Nina jedla jako o život, dokonce si je i sama přidržovala :o)
Pak jsem dělala už i z ovesných vloček a z mišutky (instantní kukuřičná kaše), ale ty se mi dost lepily, tak nevím, musím se s tím nějak poprat. Chuťově byly možná i trochu lepší, ale musím vychytat tu konzistenci!

Dušené zelí a mrkev na cibulce, rozemletá cizrna na strojku na maso a tou ta dušená zelenina zahuštěná. Chuťově vynikající. K tomu jáhly (a červená řepa - bohužel ne mléčně kvašená, ale normálně zavařená, takže ocet :o(.

Tady máme tofu s mrkví a hráškem na cibulce a asi bezpluchý ječmen (nebo oves? už nevím :o) s klasickým zbytkem.

Svačina - studená kaše - jáhly s rýží a ovocem a smetánkou. Nina u toho usíná :o)
Dole dnešní jídlo - dušená zelenina (dýně, kedluben) s rýžovými těstovinami. Dnes jsem to odflákla. Nebyla luštěnina, ani kvašená zelenina, nic. Všechno mi došlo. Ale ono se to taky jednou nepotentočkuje, ne?